Allcommon Series

V neděli 29.11.2009 pražská Allcommon výprava ve složení Sammy, Raptor, já a otec a syn Veverkovi vyrazila do Ústí nad Labem, aby se tam pokusila Kukimu a jeho svěřencům sebrat pomyslnou trofej. Prostřednictvím následujících řádků se Vám pokusím přiblížit náladu, průběh a okolnosti celého turnaje.

V sobotu předcházející turnaji jsem věnoval spoustu času volbě vhodného balíčku a následně jeho ladění. Přestože jsem pokaždé, když uvažují o návštěvě ústecké Allcommon legacy, odhodlán hrát Mono Black Control, ještě stále jsem si nesehnal všechny potřebné karty. Tenhle balíček byl tedy mimo hru.

Můj cíl byl jasný - balíček se musí umět vypořádat s Elfy a Affinitou, dvěma ze tří nejagresivnějších balíčků. Během dne jsem byl rozhodnut hrát snad všechny možné známé balíčky, které lze na formátu postavit, ale nakonec se do finále dostali moji oblíbení slimáci (Slivers) a GW Cloak. Při pohledu do desek jsem zjistil, že mi do druhého jmenovaného balíčku chybí naprostá většina karet, takže rozhodnutí bylo jednoduché - hrát slimáky.

Jenom to chtělo trochu poladit decklist. Z pražských turnajů jsem měl neveselou bilanci s Elfy (pokud jsem neměl vyloženě explozivní start, Elfové stihli vyrobit dostatek chump blokerů a už jsem nedokázal protlačit ani jeden damage a tím ani jeden poison counter). To byl také důvod, proč jsem chtěl zvýšit počet Avian Changelingů na maximální možnou hodnotu - a protože létající Sliver se hodí vždycky, zařadil jsem je rovnou základu.

Další kartou, o které jsem hodně uvažoval, byla Distant Melody. Líznout si více slimáků je prostě dobré. Kartu jsem konzultoval s odborníkem na slovo vzatým - Raptorem. Kdo chodí na pražské turnaje, ví, že Raptor cpe Distant Melody opravdu všude, kde jen to jde. Raptorovo vychvalování na mě zabralo, ale nakonec jsem se udržel na uzdě a zařadil pouze dvě kopie (přeci jenom nechci tuhle kartu prvních pět kol vidět).

Na řadě byl sideboard - bál jsem se především fritky (na kterou v Ústí platí Circle of Protection: Red) a veškerých typů aggro balíčků. Z kontrolních balíčků jsem opravdu velký strach neměl, než kontrol začne kontrolovat, jsou obvykle moji slimáci přiliš velcí na to, aby to kontrolní hráč zvládal. Výsledná podoba balíčku vypadala následovně:

Asi se sluší okomentovat některé volby, které jsem učinil. Před vydáním Zendikaru bylo typickou otázkou to, zda hrát Temporal Isolation nebo Oblivion Ring. Obě karty měly něco do sebe, ale já vždy dával přednost Temporal Isolation, protože je o manu levnější a lze ji zahrát instantně. Zendikar ovšem přinel výbornou Journey to Nowhere, která sice nemůže být zahrána instantně, ale odvede stejnou práci jako Oblivion Ring o manu levněji.

Pro manovou stabilizaci jsem zvolil Bant Panorama, které mi oproti Terramorphic Expanse neblokuje jedno z prvních kol, protože z něj můžu brát bezbarvou manu. Pokud se hra dostane do pozdějších fází, umožňuje vytutorovat Island pro zahrání Distant Melody.

Sideboard je vcelku standardní, až na dvě kopie Shinen of Life's Roar. Jedná se o výborný tech do mirroru a proti Elfům. V obou případech v podstatě instantně ukončuje hru (pokud soupeř nemá v ruce mlhu) a málokdo něco takového bude čekat.

V poslední řadě bych rád zmínil počet karet v balíčku. Protože hraju slimáky celkem často, zjistil jsem, že 22 zemí je pro tenhle balíček obvykle málo, zatímco 23 už je zase moc. Z tohoto důvodu jsem přidal 61. kartu, což je v podstatě to samé, jako kdybych hrál něco mezi 22 a 23 zeměmi. Přidanou kartou byl nakonec Armadillo Cloak, který jsem chtěl ještě přidat do sideboardu, ale už se nevešel.

Cesta z města

Ráno jsem si musel přivstat, abych už v 7:15 vyrážel směr Praha. Cesta proběhla bez vážnějších komplikací a k Sammymu, který nás svým prostorným přemisťovadlem dopravoval do Ústí, jsem dorazil s několikaminutovou rezervou. Veverky nechtěly nic podcenit a tak dorazily již někdy přede mnou a stihly si se Sammym užít soukromý snídaňový dýchánek. Zaběhl jsem ještě do blízkého Alberta, kde se mi stala nevídaná věc: stará paní (rozuměj typická důchodkyně) spatřila, že v ruce třímám jenom bagetu, a chtěla mě pustit ve frontě před sebe!

Je to sice nabídka, která se neodmítá, ale mně bylo jasné, že budeme čekat ještě na Raptora (tady ze mě promluvila zkušenost z Outpostu), takže jsem galantně odmítul. Moje předtucha se naplnila - na Raptora jsme čekali ještě několik desítek minut po té, co jsme se všichni nasoukali do Sammyho auta. Sammy si krátil čekání opravou okénka u dvěří kufru, které se zrovna rozhodlo protestovat (po neodborném obsloužení starší Veverkou).

Okénko se naštěstí povedlo převědčit ke spolupráci. Se Sammym jsem ještě diskutoval na téma Distant Melody - podle něj se jedná o "win more" kartu. Podlě mě má částečně pravdu, nicméně pokud soupeř dokáže přestát úvodní nápor, extra líznuté karty (i kdyby měly být jen jedna nebo dvě) se vždycky hodí. Sammy navhoval místo Distant Melody rybičku, za kterou si lze dvě karty líznout vždy, ale ta mi nějak nezapadá do celého Tribal tématu balíčku.

Sammymu se rovněž nepozdával jeden Armadillo Cloak v základu - nechal by všechny Cloaky v sideboardu. S tím jsem nemohl nesouhlasit, nicméně z důvodů uvedených výše (nedostatek místa v sideboardu a přebytečné místo v základu) jsem musel jednu ze sideboardových karet nasadit nastálo - a Armadillo Cloak se zdál jako nejvhodnější volba.

Raptor nakonec dorazil (díky bohu, měl mi přinést karty na turnaj!) a tak jsme mohli vyrazit. Cesta probíhala celkem poklidně, časovou ztrátu jsme brali optimisticky a frajersky si udělali ještě okružní kolečko průmyslovou zónou jedno z městeček před Ústím (rozuměj: blbě jsme odbočili na kruhovém objezdu).

Ale protože jsme "velký kucí", tak jsme do ústeckého DDM dorazili včas a s přehledem stihli začátek turnaje.

Do boje!

Ještě než se dořešili organizační záležitosti, stihli jsme povyměňovat několik karet (Raptor horlivě doplňoval skladové zásoby) a nenápadně prozkoumat místní metagame. Těsně před začátkem prvního kola jsme se dozvěděli zajímavou informaci: kromě běžných cen se ještě hrálo o bonus v podobě boosteru Alliances pro vítěze!

Celkem se sešlo 15 hráčů, což není moc, ale není to také málo (v Praze jsme poslední dobou rádi za 10 hráčů). V plánu tedy bylo pět kol, která slibovala skvělý Allcommon zážitek. Bohužel od turnaje uplynul už více než týden a nemám žádné zápisky, proto omluvte případné nepřesnosti.

Hned první kole jsem byl napárován se soupeřem jménem Bye, takže jsem se hned statečně vydal na detailní zkoumání balíčků, které se objevily. Nutno podotknout, že field byl dosti rozmanitý - nejvyšší počet hráčů jednoho balíčku byl dva. Objevily se dvě Affinity (jednu hrál tradičně Raptor), dva GW Cloaky (jeden z nich byl spíše GW Aggro než GW Cloak), dvě GW Aggra a dvakrát slimáci (jednou tradiční GW verze, druhá verze byla moje GWu). Zbytek balíčků se objevil vždy po jednom kuse - Žáby (kdo zná Filipa Veverku, ví, že nic jiného než Slippery Bogle v podstatě nehraje), Sammyho Sandstorm Control (spousta zabíjení, a velkých cyklovacích bytostí se Swirling Sandstorm jako bonusem na způsob Wrath of God), červená fritka, Kukiho UW Desert Control, GB Midrange viděl jsem ((Putrid Leech a Diabolic Edict), Esper Blink a největším překvapením pro mě byl Domain balíček.

Během volného času jsem ještě stihnul zajímavou situaci, do které se v prvním kole dostal Sammy. Hrál proti Affinitě (ne s Raptorem), jejíž hráč si nechal ruku se třemi Myr Enforcery, dvěma Disciply, Cranial Plating a černou artefaktovou zemí. Pak jsem na chvilku odběhl a vrátil jsem se ve chvíli, kdy Sammyho soupeř vítězoslavně pokládal v jednom kole všechny tři Enforcery. Sammy jenom s úsměvem přikyvoval a ve svém kole s ledovým klidem zahrál Swirling Sandstorm.

Ve druhém kole jsem byl napárován proti Raptorovi. To už je takovým zvykem - kdykoliv jedu do Ústí, vždycky tam jedu především proto, abych si zahrál s Raptorem (jako by toho nebylo v Praze dost). A navíc Raptor hrál Affinitu - balíček, který jsem opravdu potkat nechtěl. Nedalo se svítit, museli jsme hrát. V první hře jsem si moc naději nedál - v podstatě jedinou šancí byl agresivní start pomocí několika pumpovacích Sliverů podpořený dostatkem Journey to Nowhere. Bohužel se agresivní start jaksi nedostavil (alespoň nějaké ty Journey to Nowhere ano) a Raptor nakonec vyhrál.

Při sideboardování jsem ihned cpal dovnitř čtyři kopie Dust to Dust a veřil jsem si o poznání více. Začátek byl slibný, očekávaný agresivní začátek se tentokrát dostavil. Raptor sice svoji artefaktovou zoo také zanmenitě množil, ale díky Thrill of the Hunt jsem dokázal několikrát zachránit své cílové zablokované kousky. Když už to vypadalo hodně nadějně, položil Raptor hnusného artefaktového šamana a moje chlapce trochu trapně poklidil. Ještě jsem se snažil vzpamatovat pomocí vojáčků z Cenn's Enlistment, ale byla to jen agónie a čekání na chvíli, kdy soupeřovi přijdou pláty. To se také stalo a já prohrál, aniž bych spatřil jediný Dust to Dust.

Začátek bye a prohra nevěstil nic dobrého, ale nevěšel jsem hlavu. Ve třetím kole zasedám proti místnímu pilotovi GW Cloaku. V první hře jsem prohrál na soupeřův brutální přístup enchantmentů - nejprve mi zničil můj vlastní Cloak pomocí Quasali Pridemage, pak ve hře přistála Silhana Ledgewalker a začaly se na ní kupit Cloaky a Rancory, to vše za podpory Journey to Nowhere / Oblivion Ring. Ve druhé hře jsem po soupeřových manových problémech zabodoval naopak já a šlo se na třetí, rozhodující hru. Už jsem se cítil, že začínám mít kontrolu nad hrou, když soupeř zničil můj Armadillo Cloak a položil na mého létajícího slimáka (což byla v té době největší bytost na stole) svůj vlastní. V té době jsem měl na stole asi čtyři slimáky, v ruce Distant Melody a dostatek many na zahrání případného posilovacího slivera, který by znamenal vítězství.

Jenže: po zmatcích způsobených změnou pravidel s příchodem Magic 2010 jsme se nemohli se soupeřem shodnout na tom, co vlastně Armadillo Cloak dělá. Já jsem tvrdil, že nedává bytosti Lifelink, nýbrž bytost získává triggerovanou schopnost, která funguje jako Lifelink před příchodem Magic 2010. Jinými slovy - takové přidávání životů nestihne soupeře zachránit ve chvíli, kdy mu dám smrtelné zranění. Krátká konzultace s Gathererem ukázala, že to tak opravdu je. V následujícím kole jsem si pomocí Distant Melody líznul čtyři karty, zahrál dolíznutého zeleného nebo bílého posilovače a bylo vymalováno. Skóre se začalo vylepšovat.

Ve čtvrtém kole mě čekal Kuki se svým Desert Controlem. Balíček je to pro aggro silně prudivý - jakmile Kuki dostane do hry druhý Desert, začínají problémy, se třetím to můžete začít pomalu balit a po čtvrtém už si aggro bez výrazných ztrát moc nezaútočí. V první hře jsem začal velmi explozivně a přestože se Kukimu podařilo vytutorovat jeden Desert, na nápor mých zeleno-bílých mazlíčků to nestačilo. Kukimu totiž za celou dobu dorazila jediná bytosti - Trinket Mage. Do druhé hry nebylo co v balíčku měnit. Kuki sice začínal, ale i tak jsem si dokázal vytvořit počáteční tlak. Bohužel se ale Kukimu tentokrát poštěstilo více než v předchozí hře a vykouknul na mě Aven Riftwatcher podpořený Blinkem. Do toho začel Kuki kompletovat svůj playset Desertů a hra se začala nepříjemně protahovat. Začal jsem uvažovat, že to vzdám, ale to bylo těsně před tím, než se někdo zmínil, že do konce kola zbývá asi 7 minut. Rozhodl jsem se tedy bránit své vítězství 1-0 zuby nechty. Kuki začal vytrvale útočit a každé kolo mě lehce okusoval.

Nakonec došlo i a nastavená kola - Kuki mohl útočit ještě třikrát a zdálo se, že to mu bude přesně stačit. Nicméně však netušil, že v mojí ruce se skrývají kromě jedné zahrané kopie Prismatic Strands ještě další dvě, které jsem si tam šetřil téměř od začátku hry, a na takové čtyřkouzlo (2x normálně + 2x flashback) je i Kukiho rušení krátké. Ještě si vzpomínám, že Kuki mě nehorázně trápil buybackovým vracení Capsize, kromě kterého mi ukázal také Echoing Truth, samozřejmě v reakci na můj pokus o zahrání Distant Melody.

Po napárování do pátého kola se u prvních dvou stolů sešla téměř celá naše pražská pětka - já jsem hrál s Filipem Veverkou a Sammy s Raptorem. Nejprve jsme zvažovali, jestli nedáme takticky remízu (Raptor měl 12 bodů, my ostatní 9), jenže tam byl ještě jeden hráč s devíti body, takže kdyby vyhrál, remízou bychom si nepomohli (když o tom zpětně přemýšlím, tak bychom si pomohli - obsadili bychom tři ze čtyř předních míst).

Filip hrál své oblíbené žáby. Protože je hraje už dlouho, veděl jsem přesně, co dělat - snažit se buď vytrikovat jeho okalhotované mršky chytře vytrikovat v bloku (a dát si přitom potor na Snakeform) a všechny jeho mimiky co nejrychleji odstranit ze hry pomocí Journey to Nowhere. Filipovi se příliš nelíbila úvodní ruka, já jsem byl spokojen a zahájil jsem brutální Sliver-beatdown, na který žáby jen smutně koukaly. Na druhou hru jsem si nekompromisně přichystal Holy Light, které jsem ve chvíli, kdy do hry naskočil Slippery Bogle a Shorecrasher Mimic ukázal i soupeři, který mohl jen smutně koukat, jak se jeho bytosti odebírají do hrobu a dělají cestu mým nafouklým hordám.

Konečný výsledek 4-1 (z toho jedno bye) nakonec stačil na druhé místo, protože Raptor vyhrál nad Sammym a zůstal tak jediným neporaženým hráčem turnaje. Ústecký devítibodový borec nakonec svůj poslední zápas prohrál a Praha tak vítězoslavně obsadila první čtyři místa! Tuto skutečnost jsem oslavili (možná až příliš) bujarým pokřikem. Raptor na naše naléhání hned na místě rozbalil booster Alliances, ale Forsáž tam nebyla. Raptorovi pokusy o reklamování boosteru neuspěly, neboť Kuki booster původně koupil z Raptorova e-shopu .

Návrat domů

Cestou zpátky jsme se zastavili v motorestu, který jsme objevili při poslední návštěvě Ústí. Vyznačuje se výhledem na Labe, přetíženou silnici a koleje, po kterých jezdí vlaky nacpané uhlím. No a kromě toho tu celkem slušně vaří (neptejte se na jméno, nepamatuju si ho - motorest poznáte tak, že vedle vchodových dveří má reklamu na úplně jiný motorest ).

Doma jsem již tradičně předal vyhrané boostery přítelkyni, která je rád rozbaluje. Vypadly z nich celkem slušné karty - Goblin Guide, Malakir Bloodwitch a Vampire Nighthawk. Polovina karet (v obou boosterech) však byla prapodivná - barvy měly zvláštní odstnín, texty byly napsané tučným písmem a některé obrázky vypadaly rozmazaně (asi chyba tiskárny). Defekt se naštěstí netýkal výše zmíněných karet.

Celkově vzato to byl výborný den strávený hraní Magic: The Gathering a všem vřele doporučuji návštěvu nějakého Allcommon turnaje. Pokud by vás zajímaly fotky z povedené ústecké akce, můžete se podívat do fotogalerie.

ZeroFusion